MÁTE RÁDI FUNKY FEELING?

Mezinárodní den dětí
díky megaoblíbené úrodě žen
díky, že pěstují jen švarný vjem
já a Monica megavnady století
vylez z nory chlupatej jezevče
nefoťte to zvíře, jen pohyb u děvče
vyhodnotí optiku s Ferdou v batiku

tupče
já a Beruška? Megamystikus

expert pro sex v neobvyklém pojetí,

i dojetí, i ojetí, ale kuš, ale no tak...

:)

http://www.youtube.com/watch?v=2rtLy6dTf74

HOSTINA

Pozval kocour kočku

na syrovou čočku.

Přišla kočka strakatá

a s ní čtyry koťata.

„Mohlo by to dobré býti,

jen to trochu omastiti.“

Kocour už zná smutek,

hned by někam utek,

sehnal v hrnku kolomaz

– pojede to nyní snáz.

„Mohlo by to dobré býti,

jen to trochu osoliti.“

Ti jsou vybíraví,

kocour sobě praví,

nahlas pranic neříká,

za groš pro sůl utíká.

„Mohlo by to dobré býti,

jen to trochu povařiti.“

Kocour vařil v kvapu,

spálil sobě tlapu.

Více s čočkou nesvedli,

myši, ty ji dojedly. –

MIROSLAVA NĚMCOVÁ

…protože tato politická myšička má stejné iniciály jako Monica neopatrná, dlužno dodat, že já zase jako hloupej Honza nebo Jan Tříska, co do toho tříská (jen tlačítkami na erární klávesnici), ale Monica je jasná zastánkyně pravice v ODS, dlužno dodat, že žena v ODS znamená více sil než trapné ucho Klaus v ODS. Naproti tomu Jan Kraus hravě dovede vytočit nejednoho dementa Klause, Klaus degradující svět jen coby nabubřelý debílek. Praha potřebuje lékaře, co ví, co je to medicína: MUDr. Jan Hnízdil a také jí. Místopředsedkyně ODS a místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, stínová ministryně kultury. Vídeň má nejhezčí stavbu Parlamentu v Evropě, secese a Klimtova výzdoba nahoře se skví se zlatem.

Absolvovala Střední zemědělskou a technickou školu v Havlíčkovo Brodě. Od roku 1992 je majitelkou knihkupectví ve Žďáru nad Sázavou, kde působila v letech 1998-2002 jako členka městského zastupitelstva. V roce 1992 vstoupila do zakalených vod ODS, o šest let později se stala svědomitou poslankyní Parlamentu ČR a v roce 2002 místopředsedkyní Poslanecké sněmovny, nemá přece hrubky ve výsledcích chachacha. Stínovou ministryní kultury byla i v letech 1998-2002. Považte, ministryně kultury podpoří a obdaří kulturu ducha, divadla, výstavy, školy a projekce filmů. Je vdaná za jednoho muže, mají jednoho syna.

DOBRÝ VEČER

Dobrý večer, pane Krausi.

Jak se máte?

Úžasně.

Já o vás v podstatě vím strašně málo, protože když se podívám na všechny ty materiály, jsou takový suchý, strohý, úřední a nudný postup, vlastně jsou to jen základní data a informace. Ale vím, že jste šťastně vdaná, žijete na Vysočině ve Žďáru nad Sázavou s perlou od Santiniho, stavaři nám budou rozumět, váš pan manžel pracuje jak ďas ve Žďasu jako mistr.

Ano, to je pravda.

Jak on se dívá na to, co provádíte, na vaši politickou aktivitu?

Velmi shovívavě, s nadhledem, myslím, že po vzoru pašáka úžasně. Nevím, jaké lepší slovo pro to použít, ale taky už si zvykl, je to pěkná řádka let.

Zvykl si. Ale že by třeba někdy řekl, tohle jste zvorali, udělali prostě blbě… Má takový roupy, že by vám do toho chtěl rejpat s poznámkami?

No, že bych něco udělala jak se nemá, to opravdu nikdy nepřizná.

Ne, to nemyslím. To by musel bejt na hlavu, ne? Já myslím strana, že něco udělá hloupě.

Ne. Už ví, co je to dobré manželství a jak si ho hájit a chránit, tak tohle neriskuje.

Kvůli politice – někdy poblitice – by přece nestálo za to se doma přít a válčit. No, on má dilema. Je zaměstnanej, ale jeho žena je tadyhle místopředsedkyně ODS.

Vy byste takové dilema se svou manželkou měl?

Já jo.

Tohle bych vůbec neřešila.

No ne, představte si scenario, že bych vám doma řekl, že vás nevolím. Potom byste dilema cítila snadno?

No, to bych měla dilema.

Tak vidíte.

Ale takového muže, který by mě nevolil, bych si ani nevzala. Myslím si, že bych se do takové šlamastyky prostě nemohla dostat často ani sporadicky méně často.

Ale jak byste to věděla? Vezmete si ho, ale on se vám vyvíjí.

Když si dobře vybíráte, nemůže se vám to přihodit.

Čili jste už kdysi vybírala muže s tím, že jste si říkala, tenhle je malinko doprava? Proč myslíte, že se o vás traduje – nevím, jestli to vůbec víte – že jste Klaus v sukních? Haha, a to vás trošku rozzářilo!

To ano…

Vám se to docela líbí, co?

Moc se mi to líbí, moc. Slyšela jsem to jednou nebo dvakrát nebo několikrát za sebou, to je fuk. Funny moment a jedu zase dál.

Zdá se vám to vlastně lichotící. A umíte si představit presidenta Klause v sukni?

Umím si to představit velmi dobře.

Jo?

Ano. Na tenhleten vtípeček o Klausovi v sukni – který se začal vyprávět myslím poprvé ve žďárském zastupitelstvu, když jsem byla radní – jsem říkala, že lepší než Zeman nebo stydlivý Špidla v kraťasech. A pořád mám dojem, že ten příměr sedí.

V tomhle výběru celebrit asi jo.

Ale nebudu je pomlouvat na kameru.

Pak jsem si všiml, vy jste stálá členka naší delegace v Radě Evropy. Sotva tomu rozumím, když si to čtu.

A čemu na tom nerozumíte, vy takový talent, pane Krausi?

No tak, stálá – rozumím slovu stálá. To znamená, že jste tam pořád v aktivním procesu. Členka – taky rozumím. Delegace – taky vím, to je parta jmenovaná na to, aby drandila tam a zase zpátky. Rady Evropy. Rada Evropy – taky vím, radí se především moudře o osud lidských práv. Takže tam jezdíte nebo jak taková stálá delegace vypadá?

Vypadá tak, že pravidelně jezdíte čtyřikrát do roka do Štrasburku.

A co se tam děje? Přijedete a říkáte hello, hello?

Nebo taky čau, podle toho, s kým mluvíte.

Čau. A potom co? Říkají: Taky jsi stálej, já taky, ty brďo.

To si neříkají, to všichni vědí.

Protože jsou tam pořád akční procesáci, má to něco společného s profesionalitou? Nebo s formalitou. A pak mě zaujalo – jste kurážná dáma, takže jsem si všiml osobnosti, aury…

Proč si to myslíte?

No, hned vám to vysvětlím. Chtěla jste taky kandidovat na předsedkyni ODS. Když byste byla ochotná kandidovat na předsedkyni politický strany, musíte bejt nutně kurážná.

Zajímalo by mě celkem, jak jste přišel k tomu, že jsem kurážná, Honzíku Krausi. Vidím, že jste docela pátral.

Vést politickou partaj syčáků není žádná prdel k pousmání, ne?

To určitě není.

Tam se dějou věci, ne?

To se dějou.

Ta soutěživost a soutěž sama o sobě…

Soutěž je soutěž. Když jde do tuhého, asi kurážná jsem a budu. Dokonce to je jedna z těch mála dobrých vlastností, které mám po mamince, že když je hodně velkej malér, ustojím to hrdě.

A co máte za špatný vlastnosti?

Musela bych dlouho vzpomínat, než by mě nějaká napadla.

Stačí jenom hrubé obrysy hrubky.

Ne. Jsou tu kamery a čumílci.

Ty největší pecky, jenom to tak přelítnem. Nemusíte to popisovat, vypichovat detail, jenom co si sama myslíte. Třeba to ve skutečnosti není ani pravda. Znáte to, člověk si myslí, že je v něčem špatnej moula, a ani to tak není, jenom se mu to zdálo.

Mně se pořád zdálo, že mým problémem věčným – to tedy není vlastnost – je moje výška, moc jsem se svou maličkostí vyrostla, velikán asi jak Mont Blanc pro Evropu.

Prosím vás! Tak tohle zas nechápu já.

Mučilo mě to asi od mých dvanácti let do doby, než jsem se vdala a vyprdla se na filozofování o výšce.

Jak to? Prosím vás, a proč?

Nevím.

Měla jste pocit, že je to zároveň i handicap při hledání partnera a využít toho skvělého nadhledu?

V tanečních jsem to prožívala.

Možná jste ale lpěla na starejch zvyklostech, že by měl muž bejt zákonitě větší značka velikosti, ne?

Zdá se mi to skoro až dodneška.

Pořád? Čili v tomhle jste takhle staromódní češka?

Hm.

A já myslel, že muže měříte a znáte duchem.

Jak změříte ducha vy, pane Krausi?

Jednoduše, toho chlapa poznáte.

Chvíli to trvá, nemyslete si…

To je jasný. Jak je vysokej, to se vidí hnedka. Tak s ním budu chvíli v jedné domácnosti, a uvidím, buď mi naroste, nebo se scvrkne, je to tak?

Poznávat to takhle za chodu se mi zdá docela risky business.

Čili vy jste dala přednost tomu, aby byl vyšší, i když se následně třeba ukáže, že to je za cenu…?

Takhle zase ne, ne. Myslím, že to jde ruku v ruce. Snadno.

Měla jste z výškových parametrů v rozdílu pánů nedobrej pocit, ha?

Spíš mi připadalo, že ty menší pány to nebaví si hrát s kočkou jako já.

To máte pravdu, často postrádají sebevědomí tu vyšší kočku oslovit. Vidím to s Ivanou Chýlkovou. Teda ne sám, ale když s ní nějakej chlápek hovoří na vyšší úrovni.

To můžete být rád, ne?

Skáče na obrubníky a hledá si vyvýšeniny.

To vás má uklidňovat.

V tomhle jsem byl vždycky úplně klidnej. Dneska si neumím představit, že bych na ženu koukal do země.

A taky sama provozujete knihkupectví. Jak to jde?

Zatím to jde, zatím lidi u nás na Vysočině čtou papír a fotky a fórky, ale víte, já jsem tam tak dva dny do roka.

Nemusíte tam bejt.

Vždycky před Vánoci si dám Ježíška a jdu do svého shopu ráda dělat pomocného baliče knížek pro ty, kteří tam rádi nakupují. Zdá se mi, že tohle je přesně to, co potřebuji ke štěstí.

Co máte ráda třeba z umění a kultury? Ale neříkejte mi prosím vás ty ikonické ikony. Všiml jsem si, že politici rádi vyjmenujou podstatná a klasická světová díla. Ale třeba z český kultury, co tak ráda máte z poslední doby, třeba nějakej film se vám líbil nebo divadlo nebo mýdlová opera? Čistota ducha a šprýmy k tomu navrch?

Na Vánoce, když jsem balila ty knížky a večer jsme zavřeli krámek, dívala jsem se, co tam vlastně máme na skladě a co bych koupila dítěti, kdybych chtěla dát krásný dárek pro jeho zvídavé oči. A je tam jedna knížečka, která, když jsem ji otevřela, je nádherně graficky vybavená a je tam dokonce jedna básnička, ze které bohužel umím jenom první a poslední z pěti slok, ale… Můžu ji říct vám?

Budu šťastnej.

Jestli si to budu pamatovat. Jestli budete šťastnej, tak ji řeknu.

Chcete nějakej něhyplnej podkres hudby pro dámská slůvka?

Něžnej to pěkně podtrhává.

Tak, paní Miroslava Němcová začne až po chvilce. Pánové, kapelo pro televizní show, spusťte něžnej podkres pod poezii jedné duchapřítomné politické veličiny.

Musím si vybavit, jak to začíná.

Něžně. Jestli to uměj, že jo?

Dáte mi znamení kdy?

Prosím, už.

Kdyby bylo moře, kde je hora Říp, bylo by mi dobře, bylo by mi líp. Jenže – už mi není deset, ale xkrát víc, a tak vím, že z kdyby není nikdy nic.

Miroslava Němcová válí. Krásně válí. Ještě počkejte. Teď jsem si uvědomil, jak jste mluvila o těch knížkách – prodáváte veškeré typy literatury?

Veškeré ne. Všechny neprodává nikdo na světě, ani v Paříži pařící literární obec, ani v New Yorku.

Ne, veškeré ne. To já vím, myslel jsem, jestli třeba upřímně připustíte, tenhle mi leze krkem – už, tenhle mi leze na nervy. Třeba Viewegh, prodáváte ho na Vysočině?

Viewegha prodáváme.

Léto s Klausem jste prodávali na krámě?

Myslím, že ano.

A Krause, mého bratra, taky prodáváte?

Ano.

To jde na odbyt dobře.

Velmi dobře.

On píše hodně o mně, víte to?

Proto se to taky dobře prodává.

Čili jsem trochu váš jistý a malý zisk. To mě těší.

* dámy a pánové, jako náš další host se zde představí rockový zpěvák pan Josef Vojtek.

Jirka asi jako každej pro ženskou rád trhá slunečnice a je bez obav dobrej duch. Díky Monico.

SLUNÍČKO, MACEŠKA A SLUNEČNICE

Nikdo z lidí už to nepamatuje, ale bylo to tak. Stromy, keře a tráva byly už tenkrát zelené, ale všechny květiny kvetly jen bílými květy průsvitnými. Tenkrát se také všechny květiny dívaly svými květy stále do sluníčka. Ráno se dívaly k východu a potom už pěkně otáčely své květnaté hlavičky až k západu. Sluníčko vedlo každou květinku svými paprsky za sebou.

Na jednom malém kopečku hlíny kvetl záhonek macešek. Byly bělounké jak padlý sníh a voněly velmi příjemně, neodmítnete to přece také prubnout, abyste také dnes dobře voněly, haha. Uprostřed toho záhonku na samém vršku rostla maceška a ta jednoho dne, bylo právě devět hodin, si řekla: – Už nebudu otáčet svůj květ za sluníčkem, aspoň chvilku ne, a uvidíme, co to udělá. – To je zvláštní, řekla, vždyť jsem si nikdy nevšimla, že potůček má modrou barvu. Hm, jistě si vypůjčil barvu od oblohy. To by bylo velmi slušivé, kdybych měla tak hezkou barvu, jako má obloha. – Po chvilce letěla nad maceškou vlaštovka. – Vlaštovičko, podívej se, nejsem už náhodou modrá? – Jsi právě tak modrá, jako já jsem bílá, – smála se vlaštovka. To macešku mrzelo.

Přestala se dívat na oblohu a prohlížela si vše, co bylo před ní. Mezitím se sluníčko už víc naklonilo k západu. Maceška si řekla, že se už dost nahleděla a že se zase otočí ke sluníčku. Ale ať se sebevíc snažila, nemohla už svůj květ otočit. Netušila, že v dobu, kdy se zastavila, sluníčko pokračovalo dál a paprsky, kterými ji vedlo, se přetrhly.

A tak musela zůstat taková, jaká byla. Všimla si, že barva potůčku potemněla. Ano, protože na obloze byl velký mrak. Sluníčko bylo již nad západem a z mraku se spustil déšť. Pršelo, ale s ním svítilo sluníčko. Maceška sklonila svůj květ, aby kapičky deště mohly stékat po lístcích.

Když mrak přešel, přestalo pršet a maceška zvedla hlavičku a div že údivem nezkameněla. Přes celou oblohu zářil sedmi barvami veliký oblouk. – Ah, to je krása, podívej na to! Škoda, že ostatní macešky nemohou ten div vidět, že se nemohou ohlédnout dozadu. –

V tu chvíli letěla zase aero vlaštovka. – Podívej se, vlaštovko, co je na obloze! – Hm, to je přeci duha… – A co je to duha? – Duha jsou paprsky sluníčka, proměněné v barvy stejnoměrně po oblouku. – Sluníčko umí vyrábět takové barvy? – Sluníčko umí všecko. – Tak proč my nemáme takové barvy? – Zeptej se sluníčka, já už musím letět, aero a další cíle.

Maceška o tom přemýšlela, jak mohla… V noci vyprávěla, co za dne viděla. Macešky se divily a věřit nechtěly. Zeptaly se travičky a travička dosvědčila, že je to pravda… Vyprávěly to pak ostatním a ty zase jiným, a než se objevily na východě červánky, už to věděly všechny květinky.

Rozhodly se, že druhého dne provedou vše tak, jak jim radila maceška. Jenom slunečnice nesouhlasily. – Sluníčko je naším pánem a dárcem života, a proto mu musíme zůstat věrné holky. – Slunečnice byly tenkrát jen tak velké, jako dnes kopretiny.

Když druhého dne sluníčko zapadalo za obzor, povšimlo si, že jenom slunečnice se na něj dívají svými květy a jen ony mu přejí dobrou noc. Všechny ostatní květiny byly obráceny zády. – No tohle! To se přece nikdy nestalo! Zítra všechno vyšetřím, – řeklo a usnulo krátce poté.

Když ráno vyšlo, ptalo se květin, proč se mu nedívaly do tváře až do západu. Květiny řekly sluníčku pravdu.

Sluníčko se porozhlédlo přísně na macešku, ze které v drobounkých patrně nepatrných kapičkách stékala rosa. Sluníčku bylo macešky líto a zeptalo se mírně: – Tak tobě se líbí barvy? – Ano, zašeptala. – Která barva se ti nejvíc líbí? – Všechny. – Všechny? –

Potom se vyptávalo ostatních a dovědělo se, že všechny by si vybraly jinou barvu. – Hm, nu tak dobře, řeklo mrzoutsky. – Mně se ta vaše bělostná barva líbila nejvíc, ale když chcete, dostanete tedy barvu podle své chuti. – Sluníčko požádalo mráček, aby spustil déšť.

Na obloze zazářila duha krásných barev. – Tak si vyberte, ale rychle. Až mráček vyprší, duha zbledne a vezme za své. – Květinky si vybíraly…

Macešky si nabraly mnoho různých barev a pestře je rozložily na svém květu.

Ostatní květiny si vybraly barvy, které mají dodnes. Některé květinky však vybíraly, vybíraly, marnotratně, zbrkle a přihlouple, a než si vybraly, mráček se vypršel, duha vyprchala. A květiny zůstaly bílé a jsou bílé od těch dob až po naše časy.

Slunečnicím za jejich věrnost dalo sluníčko vyrůst vysoko, vysoko nad všechny květiny. Dalo jim také největší květ a krásnou – zlatožlutou barvu, právě takovou, jakou má sluníčko, když zapadá.

Od té doby jen slunečnice mohou doprovázet sluníčko svým květem od východu až k západu a dívat se do jeho přejasné tváře.

RYBY

Povídala rybě ryba,

že moc mluvit, to je chyba.

Ryba rybě řekla na to,

že být zticha, to je zlato.

A v tom byla chyba celá –

jedna druhou neslyšela.

LABUTĚ

Labutě, krásné labutě,

kam jdete večer na kutě?

Labutě, já mám o vás strach!

Je to zlé spinkat na vlnách?

Jistě to studí, na té vodě.

Zato však spíte na svobodě.

JAK OSLÍCI PŘEŠLI DUHU

Bývaly časy, kdy se oslíkům ještě vedlo dobře. Nikdo je nezapřahal do dvojkolek, nikdo je na pastvě nepřivazoval za nohu, aby nezašli na sousedovo pole. Oslíci si běhali, kam se jim zachtělo, pásli se, kde jim to nejlépe vonělo, a skákali jako kůzlata po pastvinách, které nikomu nepatřily, a plašili motýly z kulatých dlaní kopretin.

A přišly mraky a pršelo. Byl to takový vlahý letní deštík, který omývá pokecané od blbosti, omývá lepší trávu a osvěžuje srdce. Ale tu se oblaka rozestoupila, zrovna tak, jako když ovčácký pes vběhne doprostřed stáda, a zasvítilo slunce. Svítilo do deště, který v listí šuměl, a všechny kapky byly ze zlata a stříbra. A před šedivými, bílými a černými oslíky byla najednou širokánská cesta, stvořená ze samého světla, a vedla vzhůru do nebe. Byla to duha zvaná irísek.

Oslíci, kteří se nikdy ničemu nediví, zastříhali ušima a rozběhli se po té cestě. Klusali, až duha, jak tisíc stříbrných prutů, zvonila pod jejich kopyty a jako branou pod ní proletovala hejna ptáků.

Tam, ze samého vrcholku duhy, je vidět celý svět, se vším, co je na něm: s bílými vodopády, zelenými pralesy, bohatstvím této nespokojené planety, černými městy s kvetoucími zahradami, se slzami a trápením, utrpením kupícím se na místě jako se kupí lidské blbosti. A oslíci, kteří se nikdy ničemu nediví, sklopili dlouhé řasy a pohlédli dolů.

Barevná duha pod jejich kopýtky stříbrně zvonila a skláněla se k druhé straně země. A tak, když začala opadat, na druhé straně světa, šediví, bílí a černí oslíci, s hlavou zdviženou a s ušima přitisknutýma k šíji, se dívali, jak se tiše ztrácí široká cesta ze samého světla, po které právě přešli.

A tehdy je poprvé spatřili lidé. Navlékli oslům kožené ohlávky a odvedli je do tmavých stájí.

„To jsou hloupá zvířata,“ říkali si. „Nebrání se nám, neutečou, stojí a hledí, jako by je přibil do země.“

A zapřahali osly do vozíků a na pastvě je přivazovali za nohu, aby nezašli na sousedovo pole.

A oslíci zatím nejsou vůbec hloupí. Jsou moudří, protože viděli daleký svět, se vším, co je na něm: s bílými vodopády, zelenými pralesy, černými městy, s kvetoucími zahradami, se slzami a nekonečným trápením. Naopak loajalita, nesmírná to oddanost nebo pokora a chuť se radovat, to je lovely naděje na zítra. A když jsme živí, tak se chceme nekonečně radovat a smát, a nebýt v zajetí trápení. Vše důležité je v duši a čistotě. Člověk má svou karmu a netoleruje ublížení na svou karmu.

UŽ ZÍTRA, CO? ČT 2, CO? PROČ ZÍTRA?

http://www.sms.cz/serial/maly-princ-planeta-ohniveho-ptaka-2-cast

REBEL MC: MUSIC IS THE KEY (HUDBA NENÍ JEN HOUSLOVÝ KLÍČ, KÁMO)

Rozjeď to Monico

hudba je Tvým klíčem

funguj na rytmus

rozpohybuj své nádherné tělíčko

Ano nastal čas pro prvou sloku

frekvence nízká na výběru správného bassu

se rozjíždí v prudkém tempu nezadržitelně

všímej si příběhu, když Ti dávám svůj případ, posečkej tu

já jsem mladej kluk, kterej vyrostl v ghettu

mít ambice to je moje heslo

můžeš dosáhnout své cíle, jestli se o ně snažíš

tvrdě dři a budeš to mít v hrsti

pohybuj se snadno a osvoboď svou mysl od pasti

rytmus je zámek a hudba ho odemyká

Rozjeď to Monico

hudba je Tvým klíčem

funguj na rytmus

rozpohybuj své nádherné tělíčko

Já rozjedu velké věci, tak je Monico situuj k sobě taky

Mandela a Marley mají neskutečně velkej respekt u mě

respekt si musíš vydobýt, ten nedostaneš jen tak

čas je přísnej – tady si pachatelé dělají starosti

projevuj lásku pro svou sestru a bratra

měj v úctě svého tátu a svou maminku

tady je svižné ponaučení pro mladé i staré

já jsem plnej rytmů, protože víš, že ozvučí mou duši

žijme prostě jako jeden svorně v Jednotě

rytmus je zámek a hudba ho odemyká

Rozjeď to Monico

hudba je Tvým klíčem

funguj na rytmus

rozpohybuj své nádherné tělíčko

Vítejte ve třetí sloce

texty z mého jazyku rádi odsejpají sami

dělejte způsobnej de la pohyb nebo hip hop boogie

nezůstávejte potichu, když jsem tu platný MC

M znamená mikrofon, C popisuje kulturu

kterou vychvaluju nahoru kolem centra mikrofonu

černocha i bělocha já milerád obsloužím

rýmy mi padají z hlavy do pera a na papír

buďte konstruktivní lidi, přemýšlejte moudře

rytmus je zámek a hudba ho odemyká

Rozjeď to Monico

hudba je Tvým klíčem

funguj na rytmus

rozpohybuj své nádherné tělíčko

Rozjeď to Monico

hudba je Tvým klíčem

funguj na rytmus

rozpohybuj své nádherné tělíčko

REBEL MC & DOUBLE TROUBLE: „STREET TUFF“

(POPULÁRNÍ POULIČNÍ VÝPLOD FANTAZIE)

(Cut-cut-cut povíš mi něco milého?)

(Ty zahraj dobře basu a ty zahraj dobře bubny)

(Yeah yeah oh yeah oh yeah)

Janet smyslná jako Monica: Všichni kmitejte nevyhýbavý a hýbavý výbavy no tak…

Rebel je tady výplod bujaré fantazie

Rebel MC: Vstaňte (yeah) MC už vystartoval (yeah)

rozpumpujte budovu a vlňte se na ní (yeah)

zastavte, jste ve zkušební zóně (yeah)

líbí se vám můj bass, mně se zamlouvá až na kost (yeah)

pospěšte a procvičte si každý sval

je čas spolu zapařit na rock, protože ten rytmus má vejšky (yeah)

tančete (tančete tančete) pojďte na věc blázni (yeah)

když mě vidíte (oh yeah) zvoláte nadšením Rebel MC (yeah)

vyděděnec vymaštěnec kope jen hlínu (obrací se v hrobě, yeah)

víš, co je to, já jsem pouliční populární výplod

Janet: (Yeah oh yeah) Všichni kmitejte nevyhýbavý a hýbavý výbavy

(Yeah oh yeah) Je tady Rebel a je to pouliční výplod popularity

(Yeah oh yeah oh yeah)

Všichni kmitejte nevyhýbavý a hýbavý výbavy

Je tady zkrátka Rebel

Rebel MC: (Yeah) Just Keep Rockin´ bylo mé výsledné dílo z minula (yeah)

jsem zase zpátky úplně novej, okolo stojí mikrofon (yeah)

na jevišti způsobím dojem, že se to zná tak snadné (yeah)

já jsem Rebel, těší mě (oh yeah) tak poběž, přijď a následuj mě (yeah)

útočnej a ne vyměklej, Šéf celého podsvětí (yeah)

zvyšujte kadenci bassu a vejšek jak je známo (yeah)

cítíš to podstatné v hudbě a divíš se, že já nebyl Amík

ten není Amík, ale z Londýna (yeah)

říkám Ti kámo, že to do vás naperu prudce (yeah)

víš, co je to, já jsem pouliční populární výplod

Janet: (Yeah oh yeah) Všichni kmitejte nevyhýbavý a hýbavý výbavy

(Yeah oh yeah) Je tady Rebel a je to pouliční výplod popularity

(Yeah oh yeah oh yeah)

Všichni kmitejte nevyhýbavý a hýbavý výbavy

Je tady zkrátka Rebel

Rebel MC: Jednoduchý jako A B C

snadný jako raz dva tři (yeah)

ano takový je Rebel MC (yeah)

drsný jako ninja (oh yeah) bodne Tě jako včela (yeah)

jsem zpátky na vyžádání publika (yeah)

teďka si zahraješ jen s kapelou jediného muže večera (yeah)

postupuj jak proud v pohybech, co dobře znáš (yeah)

rozhicuj ten noční klub (oh yeah) rozezni to disco (yeah)

funky music jako Monici, té se nikdy asi nenabažím (yeah)

víš, co je to, já jsem pouliční populární výplod

Janet: (Yeah oh yeah) Všichni kmitejte nevyhýbavý a hýbavý výbavy

(Yeah oh yeah) Je tady Rebel a je to pouliční výplod popularity

(Yeah oh yeah oh yeah)

Všichni kmitejte nevyhýbavý a hýbavý výbavy

Je tady zkrátka Rebel

(Yeah yeah yeah yeah oh yeah)

(Yeah yeah yeah yeah oh yeah)

(Yeah yeah yeah yeah oh yeah)

Rebel MC: (Yeah) Rytmus mě obzvláštňuje zvláštní moderností s vášní (yeah)

dovol mi Monico, abych Tě vzal na výlet, poletíme s hudbou (yeah)

já jsem podnikavec, co se vyzná v samých solidních machinacích (yeah)

neberu jim jejich kvalitu, neubírám jim hodnotu (oh yeah)

protože já jsem tak opravdovej (yeah) opravdovej opravdovej (yeah yeah)

nalaď se na zbrusu novej mix zabuší Ti jemně do uší (yeah)

zůstaň taky spolehlivá (oh yeah) Double Trouble na to dohlížejí z pozadí (yeah)

pro bělocha, černocha i snědého rudocha (yeah)

vyhoď už do koše starej styl, tohle je Tvůj zvuk novoty

zatoč se (zatoč kotě) víš, co je to, já jsem jen pouliční výplod hahaha

Janet: (Yeah oh yeah) Všichni kmitejte nevyhýbavý a hýbavý výbavy

(Yeah oh yeah) Je tady Rebel a je to pouliční výplod popularity

(Yeah oh yeah oh yeah)

Všichni kmitejte nevyhýbavý a hýbavý výbavy

Je tady zkrátka Rebel

(Yeah yeah yeah yeah oh yeah)

(Yeah yeah yeah yeah oh yeah)

(Yeah yeah yeah yeah oh yeah)